Aha, tam je! Konečně je to tu o něco veselejší, když nakonec vykouknul starej dobrej měsíc. Není to hezký tady tak ležet v úplný tmě. Byl schovanej za tím vysokým jilmem, kterej mi roste hodně nalevo od toho nechutně bílýho betonovýho kříže s reliéfem holubiček. Tfuj! Stará Bílková k tomu chodila, cídila každičkej kout. Kráva blbá, sere mě celej svět. Eh, snad si mě někdo brzo všimne. Ráno. Po mši. Až všechny paničky se slzou v oku a s bobkem v kalhotách odkulhaj z kostela rovnou sem k nám. Sou vždycky úplně naměkko, jak jim padaj ty hříchy a tak. Maj to sem blízko, můžou si zas klekat a lamentovat až do halelujá! Tudle jsem viděl Myslíkovou, tu starou halapartnu, jak lomila rukama asi půl hodiny, pak si hekla a ulila si štamprdli něčeho hodně ďábelskýho. Určitě se pak celej den vznášela jak když byla naposled neposkvrněná – to jím mohlo bejt, hahaha, tak třináct. Tfuj, že já jim to tady delám hezký! Báby jedny! Ještě se do mě navážej! Jau!

Začínám si uvědomovat, kam jsem si zarazil krumpáč. Dobrý znamení, možná  se mi vrací cit. Ještě tak aby né…

kvítí

sype se na jiný hrob

listí

stromy, hloh a

puch

svítí, svítí slunce nad hlavami

položte mě do jiné jámy

jsem zvyklý na trochu čerstvější vzduch

Co to?

Zatraceně silnej šnaps! Hergot, jakoby tady někdo zpíval nebo co… Už taky magořim. Dobrou hodinu tu ležím na provlhlý zemi a chytám z toho raply! To jsem dopad! Celej život v hajzlu! V padesátým jsem byl pro báby největší kauf, tahaly se vo mě, protože jim tehdy Libáková vo mně řekla, že jsem ukrutnej bejk, a že mám dědit po strejci. Hahaha! Tehdy jsem jich měl během července sedum. Mno jo, kdo by to byl řek, že dopadnu tady, s krumpáčem jak kráva, s podřadnym platem. A že na mě budou ty mrchy plivat a pomlouvat mě, že se jim tady vo to nestarám. Mladej Trávníčkový prý nedávno v hospodě povídal, že jsem jim toho jejich dědka zakopal málo hluboko, páč jsem byl vožralej! Hahaha! Jo, byl! Bába prý to do teďka nemůže vydejchat, v noci nemůže zaspat, myslí si, že ji starej přiletí strašit. Celá dědina ví, s kým vším se tahala ještě za jeho života. A jak dlouho! Hahaha! Kdepak!

Chlast, slast!

Jenom dneska jsem měl asi zůstat doma. Ale zas, kdo moh vědět, že tady sebou švihnu. Houby, ještě že není zima, nějak to už do rána doklepu. Škoda, že jsem vycmrndal placatku, mohl jsem si ještě udělat hezkej večer. Záda už cítím, tak dobrý. Krucinál!

máš strach

v květinách

listí se sype na tvůj hrob

stromy, hloh a

puch

jsme bůh

a zrovna tady

neotáčej se k nám zády!

Hrome! Co to zas bylo? Ňákej divnej vejr, nebo něco. Jenom abych nebyl vochrnutej. Ještě mi nebylo padesát, nic nemám užitýho a skrytý prachy ve slamníku. Od strejce, sou dobře skovaný, nikdo mi na ně nedojde. Jojoj, vozejk je pěkná hovadina, to bych si rači hodil mašli. Ale, že přituhuje - to bude rosa. Jojo, padá rosa, to bude vončo. To si zas vodkejchám, hodím se marod, dobrej nápad. Co by né? Snad někdo neumře, kopali by mu se s tím sami, co já furt? Jsem snad na klíček? Za ty prachy ať se pak nedivěj, že ty blbce nedávám úplně hluboko, taky už mě chytá revma a po ránu jsem malátnej. Tfuj! Votročina jedna!

Celej dřevěnej, nechám si připlatit víc, až se to dozví náměstek, ten bude zírat! Bude solit jak střelenej!

No ták, už by mohlo svítat, né? První příde určitě Mašková, její byl mladej, spad do šachty blbec, určitě taky nalitej. Tady chlastaj všichni. Mašková tu bude brzo a bude pálit svíčky a štěkat tak nahlas, že ji určitě uslyším!

Snad uslyší i vona mě. Eslipak můžu vykřiknout co?

s námi

je tu s námi

víííítej drahý

kvítí se posype na tvůj hrob

stromy, hloh a

puch

až slunce vyjde nad hlavami

položím tě do svojí jámy

jsem zvyklý na trochu čerstvější vzduch

Pan Šídlo už cítil záda až moc dobře. A křičelo se mu taky hezky.

„Hááááááááá!“ dopad mu na hlavu rejč.